Stvoření veselé a plné života, překypující energií, zároveň milující jídlo a spánek. Velikost tak akorát, v kohoutku mezi 33 a 40cm, vejde se do auta, do postele, pod stůl.. a je ho plná zahrada. Je krásný ve výstavním kruhu, náruživý na stopě v lese, rychlý při coursingu nebo agility. Poslední zmiňovaná činnost byla vždy spojována hlavně s tzv. "poslušnými plemeny", jako jsou border kolie, šeltie a jim podobná plemena. Nicméně když se podíváte na letošní výsledky mistrovství republiky v agility, uvidíte bígla na stupních vítězů, 3. místo v celkovém pořadí! Bígl není vůbec hloupý pes. Právě naopak. Možná proto má tolik lidí problém se s ním domluvit :-).

Ani co se stravy týče, není to zpravidla s bíglem problém. Alespoň ti moji zbaští všechno, kromě syrové cibule a slaných oliv. Vzhledem k tomu, že bígl je dost aktivní, vyplatí se kupovat kvalitní krmivo bohaté na bílkoviny a všechny vitamíny. Kdo má čas, tak vaří zpravidla kuřecí maso, zeleninu a rýži. Kdo času tolik nemá, nebo má doma největší hrnec o objemu 1 litr, ten kupuje granulky - nekomerční značky, tedy ne granule, které koupíte v každém hypermarketu, ale spíše něco ze sortimentu specializovaných prodejen nebo e-shopů.

Bígl je vždy usměvavý a zpravidla dobře naladěný pes. Hodí se pro aktivnější lidi, kteří mu poskytnou dostatek zábavy. Záměrně neuvádím "pohybu", jelikož pouze o tom to fakt není. Jako každý pes potřebuje i bígl nejen lítat po lese a po parku, ale hlavně čas svého pána, který se mu věnuje. Líp je na tom pes, který bydlí v paneláku a pán si ním třikrát denně zajde ven, hází mu balonek a pak se v obýváku přetahují o uzlík, nežli pes, který je celý den na velké zahradě sám.
Co se týče štěněte, často slýcháme názor, že bíglátko "občas něco rozkouše...". Inu a které štěně ne? Jak říkal kdysi můj šéf v práci: "kolegové, všechno je to jen o přípravě".
Můj první bígl, bílice Barunka, dostala u nás doma in memoriam přezdívku "Divá Bára" - opravdu byla dost temperamentní. Avšak celé naše soužení s uskákaným a neustále kousajícím a prchajícím bíglím vejrostkem však mělo původ spíše v naší nezkušenosti, než v její divokosti. Až nyní, když už mi rukou prošlo páté bíglí mimi a Bára se na nás dívá z bíglího nebe, troufám si říct, že tuším, jak na ně. Jen tuším. Pravda, minulý týden jsem díky své nepozornosti přišla o pantofle, ale to je nic proti tomu, co kdysi dokázala vyvést Barunka. Pokusím se shrnout své dosavadní poznatky vycházející z desetiletého působení bígla v naší rodině a troufám si tvrdit, že u většiny plemen platí totéž: